Jako každé léto, tak i v roce 2017 se stal na týden domovem, pro partu nadšených hráčů florbalu na el. vozících, autokemp Buňkov v Břehách u Přelouče. EWH kemp se konal v termínu 1. – 8. 7. 2017. První červencový den se porůznu sjížděli před chatky u rybníka staří známí kamarádi i noví členové naší florbalové rodiny. Stalo se tak i díky těm, kteří nás naše sportovní radovánky podpořili v rámci aplikace EPP – Pomáhej pohybem

Nejen za seznámením s těmito čerstvými dušemi, ale i pro nahlédnutí do celého týdenního programu se večer konala schůzka hráčů i asistentů. Naše velká tlupa byla rozdělena na dvě skupiny, které se ob den střídali v najíždění do haly na tréninky, a to buď od 11h nebo 12:45h. Také jsme byli obeznámeni s některými dalšími aktivitami, jež na nás čekaly v průběhu celého pobytu, jako například lidské „Člověče nezlob se“, opékání špekáčků, turnaj mix týmů i turnaj Indiánů, Kavalírů a Draků mezi sebou.

V naší tréninkové grupě jsme byli povětšinou samí Indiáni a náš guru Zdeněk tomu i přizpůsobil styl cvičení. Od rozehrání až po případné herní situace, k tomu samozřejmě slalomy, pokrývání balónku a mnoho dalšího, takový byl náš program v hale. Na závěr se tradičně hrálo ve smíšených týmech mezi sebou. Mě bohužel hned první trénink dal vale pravý motor a nezbylo mi nic jiného, než po zbytek týdne osedlával jiné oře. V neděli to byl můj starý civil (P220), od pondělí mi pak zapůjčil Jeník Horák svého Švýcara a to byla hned jiná jízda.

Po návratu z tréninků byl všem dán prostor pro volnou zábavu a nastával také čas večeří. Ty si buď dělal někdo sám, nebo jako většina lidiček využil nabídky ze zdejší spřátelené restaurace. Po večerech se hrály všelijaké hry, které buď tříbili náš intelekt, nebo obohacovali či naopak ochuzovali naše portmonky, poněvadž například poker takové následky skrývá.

 

Tréninkový program pokračoval v přibližně stejném duchu až do středy, kdy přišlo na řadu to, nač se všichni vždy nejvíc těšíme a to hra samotná. Po výběru kapitánů, kteří byli předem daní, nám zpestřil týdenní dril mini turnaj smíšených týmů. Všem na něm vypálily rybník „Holčičky“, které v boji o první místo porazily po penaltách „Lopaty“, třetí pak skončily „Kačenky“. Odpoledne nás potom čekalo něco nečekaného a velmi zábavného v podobě slavení kulatin Kubíka Heflera a přípravná svatební veselice nanečisto, jejímiž účastníky byli Míša Charvátová a Jiří Brabec. Večer si vzal do parády zdatný táborový mistr, který rožnul oheň a my se mohli rozsadit kolem se špekáčky napíchnutími na jehly a sledovat, jak nám chytají tu správnou barvu.

Ve čtvrtek se uskutečnil turnaj ligových týmů, tak jak jsou přihlášené do ligové soutěže, ač pro tentokrát na hřišti nebyli úplně kompletní. V týmu Red Dragons se zapojil do našeho zápolení i báječný človíček Jan Natov, který se srdnatě pouštěl do všech soubojů a hru velmi zpestřil. Moc děkuji za tu radost a potěšení, které nám svým příjezdem i pobytem do konce kempu připravil. V prvním zápase, při kterém mě z placu odvolala velká toaleta, změřili své síly Kavalíři a Indiáni. Nemohu sloužit popisem hry, ale výsledek vyzněl lépe pro Kavalíry. Do druhého utkání jsem už zasáhl také a proti oslabeným Drakům se dočkal s Indiány výhry. V posledním mači celého dne i soustředění zároveň potvrdili Kavalíři velkou převahu a po vysokém vítězství nad Draky opanovali celý mini turnaj.

Páteční den, to je taková hravá i odpočinková všehochuť. Od ranního času se díky mistru Horácovi otáčí na rožni pašík a pod ním tu jedinečnou chuť dostává zelenina s bramborami. Každý pak nakládá s časem dle svého uvážení, někdo hraje bocciu, jiný jede na výlet nebo se jde se vykoupat k rybníku, další jen tak sedí a klábosí či třeba leží a odpočívá. Úžasnou náplní byl letos nápad na lidské „člověče nezlob se“, kde nikdo nikoho nešetřil a kde salvy smíchu neměly konce. A pak to masíčko, omlouvám se všem, kdo maso ze zásady odmítají, ale všem, kdo nepohrdl, se dělaly boule za ušima. Ani jsme se nenadáli a nastal večer, poslední večer či noc za vydařeným kempem, kde se setkávají lidé s láskou k florbalu a z mého pohledu a vnitřního pocitu i s láskou, sympatiemi a přátelstvím ke všem florbalovým bláznům a jejich kamarádům. Naše na delší dobu poslední „ahoj“jsme si řekli v sobotu ráno a zase jako už po několik let po sobě se rozjeli do svých trvalých bydlišť.

Všem bych chtěl moc poděkovat za tu možnost s vámi být a našim kamarádům dobrovolníkům za tu náročnou dřinu, kterou s námi mají, trpělivě ji snášejí a neocenitelně nám pomáhají.