Už je to pár týdnů, co jste měli krásnou kulturní benefiční akci v divadle. To ale nebyla vaše první benefice, že?

Nebyla to naše první benefiční akce. Navazovala volně na Ples handicapovaných a Na Stojáka, ale forma, která proběhla, byla poprvé.

Jasně, ale vzhledem k situaci v Česku si letos musel tu akci trošku pozměnit. Řekneš nám k tomu víc?

Ples handicapovaných a Na Stojáka jsme museli zrušit.  A právě jako reakci na pandemii jsme před Vánoci vymysleli Vánoční besídku, která proběhla ve spolupráci s Dobrovolnickým centrem Adra Klatovy a s dalšími subjekty. Zapojilo se dost subjektů v rámci samotných účinkujících. Byla to například Základní umělecká škola, divadelní spolek klatovských ochotníků Za oponou, hudební skupina Šumavský sběr. Součástí představení byla i divadelní hra „Syn tří mušketýrů“, kde vystupovali příznivci a členové organizace LENOX. Finančně tuto akci podpořila Česká spořitelna. Online přenos zajistilo KC FALCON. Všem, kteří se na akci podíleli patří velké DÍKY.

Luky, já jsem rád, že jsi to tak obšírně popsal, ale já tě budu s těmi subjekty trošičku trápit. Snad mi to odpustíš. Jako první jsi zmínil Adru, kde je předsedou Nikola Novák.  Nebyla to první spolupráce mezi naší organizací a DC Adra Klatovy, že?

Když to vezmu postupně, tak jsme se zapojili hned do akce, která podpořila otevření samotného dobrovolnického centra v Klatovech v srpnu 2019. Kdy právě již zmíněný Martin s Lukášem jeli na koloběžkách z Ostravy až do Klatov. Právě poslední zhruba 20kilometrový úsek této trasy absolvovala velká skupina členů naší organizace. Od té doby se ta spolupráce velmi rozvinula. Dobrovolníci centra se zapojili do organizace Plesu handicapovaných.

A pokud jsem to dobře pochopil nebo sledoval, tak Nikola byl moderátorem akce.

Ne, moderátorem byl Štěpán Špád a Nikola Novák byl za režisérským stolkem, jak v rámci přenosu, tak v rámci samotných divadelních her. Složil celý koncept večera a celý program.

Nicméně já musím říct, že režisérský výkon, tak výkon moderátora večera se mě osobně velmi líbil. Za mě byl moderátor velmi vtipný, pohotový a přímočarý. Tvůj pocit?

Určitě. Vzhledem k tomu, jaký měl čas na přípravu, tak si myslím, že ten jeho výkon byl v pořádku a doufám, že se diváci bavili.

Jsem přesvědčen, že se diváci bavili, protože jak jsi zmínil uměleckou školu, tak jedním z divadelních představení byla tzv. zastavovaná improvizace. Musím říct, že jsem se u tohoto představení obrovsky bavil.

Tak to je super. Je tomu tak. Představení si připravili členové skupiny pod vedením Vladimíra Kábrta. Připravili si divadelní improvizaci na vánoční téma.

Abych se dostal k tomu, co mě třeba osobně hodně zajímá. Ty jsi v tom jednom představení také hrál. Je to tak?

Ano, je to tak. Zahrál jsem si spolu s dalšími členy a příznivci naší organizace a s herci divadelního spolku Za oponou. Moje role – Sluha křeslo vlastně přivedla Nikolu Nováka na myšlenku ztvárnit tuto hru na podporu naší organizace.

Zahrál sis roli křesla. Čtenářům prozradím, že se známe snad ještě z dob, kdy měl Jan Žižka obě oči. Když jsem se dozvěděl, že máš hrát křeslo, tak mi to přišlo jako naprosto geniální crossover, kdy si vozíčkář zahraje křeslo. Přemýšlel jsi o tom takhle nebo tě to vůbec nenapadlo?

Určitě jo, protože díky téhle hře vznikl celý koncept večera. Ta hra je poměrně krátká, má něco kolem jedenácti, dvanácti minut. A protože jsme se nemohli vidět s diváky naživo, ale pouze online, tak jsme si říkali, že těch 12 minut je poměrně krátkých. I vzhledem k tomu jak moc technicky a organizačně náročná operace to je. Ale už delší dobu jsme plánovali tuhle hru nacvičit a předvést ji. Původní myšlenka byla odehrát ji na Plese handicapovaných, který měl být v loňském roce, ale když to nebylo možné, našli jsme tenhle způsob prezentace.

Skvělý. Já se ještě u té divadelní hry, ve které jsi působil, zastavím. Pozorně jsem přenos sledoval, tak před tebou smekám a před všemi, co tam působili. Lukáš Týml. To je podle mě na Thálii. Ten kluk je naprosto neuvěřitelný. Nechtěl bych na nikoho zapomenout, ale Lukáš Týml a jeho bezprostřednost, jeho odevzdání se té roli. Za mě naprosto geniální.

Ano, i za mě určitě patří mezi nejlepší herce v každé divadelní skupině, ve kterých jsem ho měl možnost vidět.

Lukáš vlastně není jen tvůj kamarád, i když jste velcí kamarádi a děláte spolu úžasný humor, ale Lukáš pomáhá i SK Indians Plzeň. Je to tak?

Je to tak. S Lukášem se známe již několik let, díky našemu společnému kamarádovi Martinovi Opatrnému. Prožili jsme spolu několik společenských akcí. Při jedné z nich jsem se dozvěděl, že Lukáš, absolvoval masérský kurz, což mě zaujalo. Pro hráče Powerchair Hockey a vlastně pro vozíčkáře všeobecně je oblast zad velmi namáhanou částí těla. Proto jsem Lukáše hned oslovil, zda by s námi neodjel na naše letní sportovní soustředění. A od té doby je Lukáš mým blízkým kamarádem a také členem našeho asistenčního týmu.

Proč jsou vlastně lidi, jako Lukáš, tak důležití pro fungování SK Indians Plzeň?

V našem klubu, v organizaci Lenox potažmo v týmu Indians, plní dvě role. Jako osobní asistenti pomáhají hráčům při turnajích a při sportovních soustředěních se všemi úkony každodenní potřeby. To znamená od vstávání, oblékání, základní hygieny, stravu až večerní uložení do postele. Bez nich by se hráči nemohli sportu Powerchair Hockey věnovat, protože tenhle sport vykonávají lidé, kteří mají rozsáhlé zdravotní omezení a potřebují pomoct. Druhá role je role dobrovolníků při konání kulturních akcí, kdy tvoří organizační tým Plesu handicapoaných a Na Stojáka.

Perfektní. Doufám, že se na mě nebude nikdo zlobit, ale mě naprosto odstřelil moment, kdy ty jsi jakožto křeslo – já jsem si původně myslel, že hraješ koně, protože to tak vypadalo (měl v jednu chvíli na klíně vaší trenérku Ivu). Máme stejný hendicap, takže jsem se do toho dokázal dost vcítit a říkal jsem, že se tě na to musím zeptat. Trénovali jste to nějak nebo ti Iva prostě skočila na klín? Nevidíme často, aby protagonistka bez handicapu skočila takhle vozíčkářům do klína, byť je to v roli, ale chápeš, jak to myslím?

No, rozumím tomu. Abych to vysvětlil. Celá akce od nápadu až po realizaci trvala šestnáct dní. A během těch šestnácti dní jsme měli čtyři zkoušky. Během nich jsme trénovali i tuto část. Museli jsme hlavně natrénovat, aby se Iva udržela a aby to bylo přesné a rychlé. Nakonec se to myslím povedlo.

Právě proto se tě na to ptám. Ono to působilo jako krasobruslení. To bylo tak neuvěřitelně milý, hezký, srdečný a nádherný, že jsem si říkal: sakra to je skvělý. A když ty mi řekneš, že jste to trénovali dva týdny, tak došlo k nějakému zranění?

Nedošlo. Jediné, co se stalo, tak při nacvičování scény souboje mezi synem tří mušketýrů a hanebným uchvatitelem. Lukáš Týml při souboji s meči propíchl dvě mikiny Jirky Matějky, takže tam měl díru, ale ke zranění nedošlo. Vše dobře dopadlo a tahle scéna nakonec vypadala povedeně.

To musím potvrdit, že to vypadalo povedeně. Měl jsi trému nebo měls třeba strach konkrétně z té scény, kdy je u tebe Iva na klíně? Přece jen jsi spastik, byť menší než já. Tak měl jsi strach nebo obavu?

Tohle všechno bylo promyšlené už dopředu, nohy jsem měl přivázané tak, aby se tohle nestalo. Ale celkově jsem trému samozřejmě měl. Z celého toho představení a z celé akce, aby to všechno dobře dopadlo a aby se to divákům líbilo.

Já myslím, že to dobře dopadlo, protože se podařilo vybrat naprosto nádhernou částku peněz.

Ano, vybralo se nakonec 22. 499 Kč.

Samozřejmě děkujeme všem, kteří přispěli. Na co ty peníze půjdou?

Peníze se staly součástí veřejné sbírky, která má přesně daný účel. Jde o nákup, opravu, případně servis elektrických vozíků případně servis a pojištění našeho klubového auta.

Ty jsi zmínil moc fajn věc.  Zmínil jsi opravu a servis sportovního elektrického vozíku. Co to znamená? Co takový sportovní vozík potřebuje?

Vozík je stroj, který se skládá z různých částí. Má pevnou konstrukci, na kterou se nasazují různé odnímatelné části, jako jsou kola, motory, baterie a další. To vše podléhá opotřebení. Nejčastěji jsou to pneumatiky. Další skupinou věcí, které se musí servisovat, je elektronika, to znamená řídící jednotka vozíku, motory a baterie apod.

Zmínil jsi mnoho zajímavého. Já budu mít doplňující dotazy. Zmínil jsi elektroniku, řídící jednotku. Kdybych to neznal nebo nevěděl, co to je, tak to na mě působí sportovní vozík spíš jako počítač. Je to tak?

Řekl bych, že finančně víc než počítač, lepší přirovnáním je automobil. Je to poměrně nákladná věc jak na údržbu, tak pořízení.

Nahrál jsi mi na smeč, jak by řekl Ota Černý. Zmínil jsi, že je to finančně nákladné. Na kolik takový vozík může přijít? Bavíme se o sportovním vozíku, protože jsou i civilní.

Než zodpovím otázku, tak doplním, že pokud chce někdo začít hrát náš sport, tak nepotřebuje hned sportovní vozík, ale může začít hrát na svém civilním vozíku, který používá každý den. Časem, když ho Powerchair Hockey začne bavit s námi hrát, tak může získat sportovní vozík. My mu pomáháme získat finanční prostředky.

Chápu, ale musím ti do toho skočit. Dám příklad. Jsem člověk, který na vás narazí například na dni bez handicapu nebo sportovním festivale a mám elektrický vozík a ty mi řekneš, že můžu hrát se svým civilním vozíkem, ale když se přijdu podívat na ligové kolo a tam trochu drnčí plechy, tak bych se o svůj vozík bál. Je možné si vozík půjčit na trénink nebo vyzkoušení?

Určitě, v našem klubu máme několik vozíků, které můžeme zájemcům zapůjčit a můžou ten trénink, případně soustředění absolvovat na něm. Já se vrátím k té ceně. Cena se pohybuje od sta tisíc korun výš. Ty nejlepší vozíky stojí přes tři sta tisíc korun.

Ale jak jsi sám řekl, je možnost požádat nadace a tak dál, takže kdyby si chtěl někdo ten sport zkusit, co má udělat?

Podívat se na naše stránky. Tam najde kontakt. Jsou tam i nejčastější otázky, co noví zájemci pokládají. Odpověďmi na ně se snažíme rozptýlit jejich počáteční obavy a pak stačí jenom napsat nebo zavolat a domluvíme se dál.

Já teď položím asi hloupou otázku, ale co když na LENOX narazí někdo, kdo ten handicap má příliš velký na to, aby ten sport mohl hrát? Existuje nějaký handicap, s kterým není možné tenhle sport provádět?

Je to sport pro tělesně handicapované lidi. Z toho je třeba vycházet. Člověk musí být schopen vozík uřídit, musí být schopen se orientovat v prostoru. To je asi zásadní, jinak je určen pro lidi s tím nejtěžším tělesným handicapem.