Projekt „Asistent na zkoušku“ pohledem účastnice Markéty Ouřadové.
Pro zdravého člověka to může být pouhá fráze, ale pro handicapovaného je to věta, se kterou se potýká každý den. Život na kolečkách je jen název tohoto článku, který se schovává za zády skutečné reality, a to života na invalidním vozíku, který si málokdo z nás dokáže představit.
Když se mi naskytla možnost se zúčastnit kurzu „Asistent na zkoušku“, přiznám se, že jsem ze začátku váhala, jestli mám jet. Nedokázala jsem si představit, co takový kurz bude obnášet, jak bude probíhat a hlavně jsem neměla žádnou zkušenost s handicapovanými lidmi. Jelikož mám ráda výzvy a do budoucna jako pedagogovi by mi taková zkušenost určitě přišla vhod, rozhodla jsem se této možnosti využít a přihlásila jsem se. Kurz byl zprostředkován díky organizaci LENOX, která tuto nabídku poskytla pedagogické fakultě, katedře tělesné výchovy a sportu, ZČU v Plzni. Celý kurz „ANZ“ se konal od pátka do neděle v Praze, na který jsem odjížděla společně se svými kolegy Yvonou Minaříkovou, Milanem Vaníčkem a Martinem Prokopcem. Po příjezdu do Prahy jsme se dopravili na Žižkov do sportovního centra na Třebešíně, kde se tento třídenní kurz odehrával. Organizace LENOX, v čele s Ing. Lukášem Kroupou nám zajistila ubytování, bohatý program a rozhovor s českým paralympikem Davidem Drahonínským, který se účastnil letních paralympijských her v Rio de Janeiro v Brazílii.
Během kurzu jsme měli tu čest se seznámit se skvělými lidmi, kteří nás provázeli celým projektem „Asistent na zkoušku“. Za organizaci LENOX nás provázel Ing. Lukáš Kroupa a spolu s ním také členové asociace OCTOPUS Markéta Petráčková, Michaela Charvátová a Jiří Brabec. V průběhu kurzu jsme si vyzkoušeli manipulaci s mechanickými vozíky, u kterých bylo nutné znát, která část lze odejmout a která posunout. U těchto informací bylo nezbytně nutné, aby si je člověk zapamatoval, jelikož následujícím úkolem bylo přemístit ve dvojicích handicapovaného z bodu A do bodu B, za pomocí vlastních sil. Byli jsme poučeni o správném zacházení a správné komunikaci s handicapovaným při různých situacích.
Dále jsme měli tu čest si na mechanických vozících zahrát pár míčových her společně s Míšou Charvátovou a musím uznat, že to nebyla žádná legrace. Zkorigovat pohyb vozíku, boj o míč a sledovat kde je soupeř, nebylo pro nás laiky vůbec lehké.
Největším oříškem celého projektu byla však jízda na mechanickém vozíku venku na ulici, kde na nás čekaly nástrahy, jako byl například obrubník, kopec, štěrk, výmol a tak dále. Každý z účastníků měl zapůjčený vozík a tak bylo na každém, jak se vypořádá s nástrahou. Za sebe mohu říci, že jsem nikdy nevěnovala pozornost tomu, v jakém stavu jsou chodníky, jak vysoké jsou obrubníky, kolik výmolů je na cestách. Než…než jsem usedla na vozík a sama si tyto překážky zkusila překonat. Musím říci, že v tu chvíli jsem si uvědomila, že každý vozíčkář je hrdina, který překonává překážky každý den. A naopak nejtěžším momentem pro mě byla chvíle, kdy jsem musela usednout na elektrický vozík. Že sednout si na „električák“, není nic těžkého? Budete se divit, ale je to těžké. Byl to tak strašně silný moment, že se mi chtělo brečet. Pro mě to nebylo jen o tom se posadit a jet, bylo to mnohem víc. V tu chvíli jsem byla odkázána pouze na vozík a na jednu „páčku“, která vás dala do pohybu. Uvědomila jsem si, že si člověk musí vážit věcí mnohem víc, protože stačí strašně málo a jsou pryč. Já za tuhle zkušenost neskutečně děkuji.
Na konci kurzu jsme se také účastnili florbalového turnaje vozíčkářů už jako asistenti a naším úkolem bylo pomáhat. Pomáhat, ať už s oblékáním hráče, nebo s přesouvání z vozíku na vozík. Už to byla ta opravdová pomoc, za kterou jste se necítili zbyteční.
Každá chvíle na tomto kurzu byla jedinečná a byla obrovským přínosem. Díky tomuto projektu jsem našla nové přátele, se kterými se dále setkáváme nejen na florbalových turnajích. Já za tuhle možnost děkuji a těším se na brzké shledání.
Markéta Ouřadová – studentka Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni a účastnice projektu „Asistent na zkoušku 2016“.
