3.ligové kolo pohledem Jana Thenota
Na III. ligové kolo Powerchair Hockey ligy, 4. 3. 2017, jsme jeli tak trochu v očekávání. Z dobře dostupných zdrojů, facebook : D, se šířila zvěst, že nejlepší hráč soutěže Standa Cimpa je po operaci zad a nejspíše se do zápasů nezapojí. Ač je tým Jaguárů velmi kvalitní to, jestli Standa nastoupí či ne, snižuje či zvyšuje šance soupeřů na lepší výsledek. Navíc se do ostrého startu s novým svižným vozíkem chystal náš kapitán Jan Vaněk. Pro nás se tak otevírala možnost obrat o nějaký ten bodík lídra ligy, a když se zadaří i skončit na tomto kole lépe než třetí.
Tyto plány začaly mít trhlinu hned po příjezdu ke sportovní hale na Třebešíně, když v hloučku se bavící Standa odvětil na mou otázku, jak to dnes vidí, že nenechá tým ve štychu a půjde bojovat. Klobouk před ním dolů.
Sraz v hale jsme měli na 9:15, a jak Indiáni slíbí, tak také plní. V 10 h. nás čekal první ze soupeřů, a to bratři Kavalíři. Po loňských dvou kolech bylo skóre našich vzájemných zápasů 16:4 ve prospěch New Cavaliers. Ti byli oslabeni o výborného hráče i trenéra v jedné osobě Jiříka Táborského st., ale i tak se čekalo jejich jasné vítězství. Hned ve druhé minutě také našel míček cestu za záda našeho brankáře a zdálo se, že vše zůstane při starém. Na začátku čtvrté minuty však zafungovala spolupráce J. Vaňka s J. Thenotem a mě po skvostné přihrávce už nezbývalo nic jiného než trefit opuštěnou branku. Do poločasu se už stav nezměnil a my odjížděli k lavičce spokojení a natěšení na druhou půli. Její začátek začal snově, když se skóre v čase 16:48 překlopilo na naši stranu po trefě J. Vaňka. Ve dvacáté minutě vyrovnala M. Petráčková, v jedenadvacáté už to však bylo opět po spolupráci J. Vaněk a J. Thenot 3:2. Za další čtyři minuty jsme si to s kapitánem dali jako přes kopírák a vedení 4:2 se stalo skutečností. Cca minutu před koncem jsem bez jakéhokoliv cizího zavinění zaregistroval, že z mé hokejky zbývá jen pahýl a odjel na střídačku. Tam jsem s ostatními trnul při závěrečném náporu Kavalírů a držel pěsti, abychom tu cennou výhru udrželi. Necelých dvacet vteřin před závěrečným hvizdem si ještě jeden balonek našel cestu za Lukášova záda, ale to bylo od Kavalírů vše a my měli první vítězství v kapse. Zde musím ocenit fair-play chování týmu Kavalírů a jmenovitě T. Suchého, který dvakrát během utkání přerušil vyhozením míčku zápas při technických problémech, které nastaly na naší straně, díky Tome, já se klaním!!!
Po nás na hřiště vyjela družstva Jaguars Praha a Red Dragons Praha. Skóre zápasu otevřel už v první minutě D. Goll, ve třetí se o vyrovnání postaral V. Uher a zdálo se, že by mohlo jít o vyrovnaný mač. Byl to však poslední ze vstřelených gólů ze strany Draků, neboť ostrými pálili už jen Jaguáři, kteří přidali ještě dalších 7 přesných zásahů. Po tomto zápase nastala menší pauza, neboť Jaguáry hned vzápětí čekalo utkání s Kavalíry. Souboje mezi těmito dvěma rivaly jsou vždy velmi divácky atraktivní a celkem vyrovnané. Tentokrát se vše vyvíjelo trochu jinak. Kavalíři hráli hrozně chaoticky a Jaguáři nekompromisně trestali. Na monitoru svítila třiadvacátá vteřina a síťka za gólmanem se rozvlnila poprvé, do jedenácté minuty přibyly na stejné straně další čtyři branky a my i diváci v hledišti nevěřícně kroutili hlavami. Až v čase 11:54 zastavila kanonádu od Jaguárů M. Charvátová a Kavalíři se probudili. Do poločasu se ještě dvakrát trefil T. Suchý a vše nasvědčovalo tomu, že přetahovaná mezi mistry ligy z let předešlých začala. Jenže chyba lávky, z druhé půle uběhlo 2:18 a Jaguáři třikrát mířili do černého. Pak sice J. Vondra po asistenci T. Suchého přidal čtvrtý gól Kavalírů, ale díky dalším třem brankám narostl příděl od Jaguárů už na 11. Tečku za zápasem udělal T. Suchý, když už jen korigoval nepříznivé skóre na 11:5 pro tým Jaguars Praha.
