Únorové datum 21.2. 2015 přilákalo do Prahy hned několik rudých tváří, které se maskovaly v modrých tričkách a mikinách. Úderem 11h totiž započalo, respektive mělo odstartovat, první letošní společné soustředění týmů New Cavaliers Praha, Indians Plzeň a Red Dragons. S novou sezónou se nám změnil herní kalendář a celé jaro tak bude ve znamení zkoušení různých herních situací, procvičování našich dovedností a taktéž při přípravných zápasech s hráči Cavaiers a Jaguars Praha.

Sraz byl stanoven na 10:30h. Kdo zaslouží pochvalu ze včasný, ba dokonce i předčasný příchod do haly na Hagiboru byli Fíla Jakeš s maminkou, Míra Prouza s rodiči a Miška s Danem. O něco déle, stále však ještě s předstihem jsme k hale dorazili my s Jarouškem a za námi další známé tváře, které se naposledy v takovém počtu viděli loni v prosinci při ukončení úspěšné sezóny 2014.

Naši drazí pomocníci postavili bleskově hřiště a už se jen čekalo na příjezd sportovních vozíků a našeho společného trenéra Jiříka Táborského. Vinou různých komplikací během přepravy hráčské techniky a tím pádem i zapříčiněného časového skluzu se s tréninkem začalo poněkud později. Nijak to ovšem nepoznamenalo nadšení a radost, s jakou jsme pak po hřišti honili míčky i sami sebe, dokonce i couvání tolik nedeprimovalo jako jindy.

Než se tak stalo, byl i čas na sledování soustředění ragbistů na mechanikách na vedlejší palubovce. Při těch šupách, které si reprezentace ČR a Německa rozdávaly, jsme mohli ocenit, že je náš florbálek téměř bezkontaktní sport.

S některými sporťáky, jenž za námi i s techniky z Kladna přijeli po generálce, se zkoušelo různé nastavení a jízdní vlastnosti. Když to opravdu pěkně jede, hned se hraje lépe a radost se násobí. Bohužel jak už se někdy stává, nemusí i pevný materiál vydržet vše. O tom se přesvědčil Tomík Suchý, když přišel o kolo při cestě na Hostivaři a tím pádem i o celý vozík na víkend. Přesedlal tedy na svůj civil(myšleno elektrický vozík na běžné ježdění) a zbytek soboty i neděli odehrál na něm.

Po potrénování se naše velká grupa rozdělila na dvě skupiny a co bylo procvičováno během dne, mohlo se prodat v přátelském mači promíchaných týmů. Po 16h, kdy nám první den soustředění skončil, se valná část přítomných odebrala na večeři a společné poklábosení do pizzerie v Malešicích, kde tužíme své bratrské vazby. Úderem 22h se o slovo přihlásila zavírací hodina a my se po skupinkách pomalu přemísťovali do svých pražských spacích azylů.

V neděli už žádné prodlevy nenastaly a se slalomem mezi kužely a dalším tréninkovým programem se začalo načas. Jiřík Táborský opět na vše pozorně dohlížel a radou přispěchal hned ku pomoci, když to bylo potřeba. Stejně jako v sobotu, tak i v neděli po individuálním nebo skupinovém nacvičování přišel na řadu přátelský mač, tentokrát však už mezi Indiány a Cavaliers. Z toho jsem po chvíli vypadl já, neboť mi dalo sbohem přední uražené kolečko. Hrálo se sice na góly, ty ale nikdo moc nepočítal, o dost více si jich však našlo cestu do sítě Indiánů.

Druhá hodina odpolední pak odpískala naše společné snažení a družení během víkendu na přelomu února a března. Naši drazí choďáci složili mantinely a nastalo pomalé loučení s halou i navzájem mezi sebou. Přišlo i na vřelé objetí a na trochu smutku, po těch krásných dvou dnech mezi lidičkami, které pojí pevné přátelství a společný druh zábavy a vyžití. Za sebe mohu říci, že už se neskutečně těším na další společné soustředění, které se bude konat ve dnech 21.3.-22.3., tentokrát i se zápasy za účasti Indians Plzeň, New Cavaliers Praha a Jaguars Praha.

Mám to naše společenství velmi rád, některé lidičky dokonce moooooc rád. Hodně mě ty strávené chvíle s vámi dobíjí baterky, díky za to.